Domů > Zprávy

Vlak na dálnici - vítejte v budoucnosti

Projekt Sartre nemá nic společného s francouzským filosofem, je zkratkou pro anglické pojmenování Safe Road Trains for the Environment, tedy bezpečné silniční vlaky ohleduplné k životnímu prostředí.

Hlavním cílem je snížit spotřebu benzinu a nafty u zúčastněných aut, odhady hovoří o úspoře kolem dvaceti procent. Projekt podporuje Evropská unie, stejně jako ostatní plány, jak zvýšit bezpečnost a ušetřit palivo, například opatřování pneumatik označením energetické třídy apod.

Snížení spotřeby se dosáhne tím, že v koloně šesti až osmi vozů budou za sebou auta srovnaná natolik natěsno, že pojedou ve vzduchovém zákrytu. Nebudou tak klást takový aerodynamický odpor, jako kdyby jela samostatně.

Do deseti let by měly být silniční vlaky běžným jevem. Kdo v nich bude chtít jezdit, bude muset mít vůz vybaven navigací, komunikačním zařízením a autopilotem.

 

Video znázorňuje, jak bude silniční vlak fungovat. 

S notebookem na volantu

Až majitel takto vybaveného vozu pojede třeba z Prahy do Brna, přes navigaci si zjistí, jestli po stejné trase poblíž nejede silniční vlak. Pokud ano, počká na něj nebo ho dožene a vyšle signál, že se chce připojit.

Pokud zpětně dostane od vedoucího vozidla kolony informaci, že je možné se zapojit, přiblíží se k ní, elektronicky svůj vůz „připojí“ a zapne autopilota. Jeho auto, stejně jako ostatní před ním, pak synchronně ovládá řidič vedoucího vozidla.

Zrychlování, brzdění a řízení probíhá stejně jako u prvního auta, tím může být osobák, ale také autobus nebo náklaďák. Elektronika vpředu jedoucího vozidla přenese na zbývající auta přesně takovou dávku plynu, brzdného účinku a natáčení kol, aby kolona hladce postupovala konstantní rychlostí vpřed.

Během společné jízdy se řidiči musí vzdát touhy po předjíždění. Ale než se z kolony odpojí, mohou pracovat s notebookem, číst noviny či knížky anebo koukat na filmy.

Můžou se i prospat. Pak si ovšem musí dopředu propočítat, za jak dlouho dojedou k místu, kde se chtějí od kolony odpojit, a nastavit si budíka. Podobně jako před cílovou zastávkou ve vlaku.

Před odpojením z kolony řidič vyšle signál, že už dále pojede sám, elektronika ho odpojí od kolony a přepne na manuální ovládání vozu. Motorista odbočí na svůj výjezd a případná zúčastněná auta za ním se plynule připojí ke zbytku kolony, opět do těsného zákrytu.

Bude třeba změnit myšlení ohledně řízení auta

Jak bude projekt Sartre fungovat v praxi, to se bude zkoumat od příštího roku na zkušebních okruzích ve Španělsku, Švédsku a Velké Británii. V severské zemi by podle plánů měly následně probíhat zkoušky v ostrém provozu.

Evropští řidiči si na představu, že se vzdají na nějakou dobu vlády nad svým vozem, budou muset zvykat. Kdo ale musí často dojíždět za prací dlouhé vzdálenosti po rychlostních komunikacích, kde silniční vlaky najdou využití především, takový systém ocení.

Například Petru Laštovkovi, třicátníku z Prahy, se představa silničního vlaku zatím moc nezdá: „Moc se mi nelíbí systém, že první řidič veze ostatní. Z toho se vlastně stává autobusák s menším autem. Asi bych to jednou zkusil, pak by se vidělo.“

Petr Laštovka se zamýšlí nad tím, nakolik by se dalo věřit řidiči vůdčího vozidla. „Během společné jízdy bych asi pil litry hnědé limonády a koukal na filmy. Ale stejně bych kontroloval, jak jede řidič, který kolonu táhne. Jsem trochu nervóza, když nedržím volant sám. Ale vítám cokoliv, co zvýší bezpečnost na silnici. Z tohoto pohledu bych zlepšovák silničních vlaků uvítal,“ uzavírá Petr Laštovka.

Jeho kamarád Jiří Rýdl přistupuje k cestování pragmaticky, na jízdě vlastním vozem netrvá. „Zní to zajímavě. Cesty do Brna bývají z řidičského hlediska dost nudné, ale to je důvod, proč raději jedu autobusem. Možná by mě autopilot víc bavil v pražské dopravní zácpě, kde to je pořád jen jednička, dvojka, brzda.“

Sartre neobjevuje Ameriku

Bezpečnostní otázka bude hledisko snížení spotřeby předcházet. Uvažuje se o tom, že za volantem vůdčích aut v kolonách bude muset být řidič z povolání. Provoz kolony se bude muset řídit novými předpisy.

Erik Coelingh, ředitel divize aktivní bezpečnosti automobilky Volvo, k tomu pro deník Telegraph říká: „Je mi jasné, že projekt může mnoha lidem připadat jako čirá utopie. Ale technologii anonymního řízení není třeba od počátku vymýšlet, ta už existuje. Je potřeba ji jen dále vyvíjet a dotáhnout k dokonalosti, aby byla efektivní a bezpečná.“

Martin Urban

Čtěte také:

Mezi Prahou a Havířovem najezdil půl milionu kilometrů, nyní se dočkal dálnice 

Nizozemsko chce vybírat silniční daň za každý ujetý kilometr