Muzeum škodovek láká na zajímavé příběhy

Prohlédni fotky

 

 

I takové vzácné kousky můžete vidět v nově zrekonstruovaném Muzeu Škody v Mladé Boleslavi. To znovu otevřelo své brány loni v listopadu. Má světlý interiér i exteriér, je moderní, interaktivní a také totálně bezbariérové.

Muzeum stojí na místě první tovární haly a návštěvníky provede 118letou historií podniku.

Je tu k vidění 46 exponátů a dalších 500 drobných doplňků ve vitrínách a na výstavních pultech.

Na co se tu těšit? Třeba na první kola vyrobená v "Laurince", motocykl Slavia s motorem uprostřed rámu, repliku kabrioletu Voiturette A z roku 1905, Landaulet SG se střechou a dřevěnou karoserií, ale i vojenské sanitky z 1. světové války.

Nechybí meziválečné vozy Popular, Rapid, kterým jezdil třeba Karel Čapek. Ten ostatně s tímto vozem spojil svou budoucnost. Projel s ním rakouské a italské Alpy a cestou požádal o ruku svou dlouholetou partnerku, herečku a spisovatelku Olgu Scheinpflugovou.

„Oba dva byli dobří řidiči, přesto si na takovou cestu brali s sebou šoféra,“ dodává průvodce Josef Vodička, když stojíme před vitrínou vystavující fotografii z Alp, ze které na nás oba koukají.

Ach ty vitríny! Před těmi by se dal strávit celý den. Vyprávějí spoustu zajímavým příběhů, o každém z nich by šla napsat knížka.

Jako třeba o Miss USA Charlotte Sheffield, která nafotila v Praze sérii fotografií s tehdejší novinkou, Škodou 450 (k vidění tu je i její vítězná šerpa).

To by nebylo nic divného, kdyby se nepsal rok 1957. V USA mělo spojení škodovky a krásné miss velký úspěch, dealeři značky nasbírali na patnáct tisíc objednávek.

Z Mladé Boleslavi ovšem za Atlantik vyexpedovali dohromady jen 408 felicií. Výroba se totiž nestíhala. Ale fotka krásné ženy ve večerních róbách přes naleštěným kabrioletem se nedá jen tak zapomenout.

Který fotbalista se narodil ve škodovce?

Děti se ovšem nemohou odtrhnout o pohádky o krtečkovi, která tu také běží. Tenhle malý hrdina, jak jinak, cestuje škodovkou. „To je asi nejslavnější řidič škodovky,“ směje se náš průvodce Josef Vodička.

Děti naopak rozesměje fotka škodovky 105, tedy její prodloužené verze. Vypadá tak trochu, jako dlouhá luxusní limuzína, tedy její chudší verze, kterou po Praze jezdil Michael Jackson.

Na zdejší fotce veze novomanžele. Její majitel prý dostal velkou pokutu od prvního policisty, kterého potkali a přišel o technický průkaz, protože neměl schválenou úpravu.

Dalším slavným řidičem je zpěvák Ivo Jahelka, jehož deska s písničkou Balada o favoritu nechybí mezi exponáty ve vitríně. „Ten snad ani žádné jiné auto než škodovku nikdy neměl,“ dodává tisková mluvčí Barbora Bartošová.

Další z expozic je věnovaná znaku automobilky, tomu klasickému okřídlenému šípu, o jehož původu se vedou spory. Ten se v různých verzích používá od roku 1923.

Má jít o jakési zastřešení celého světa, symbol, že se škodovky prodávají po celé zeměkouli. Další verze ale třeba hovoří o tom, že vznikl podle plastiky Indiána, kterou si přivezl z cest Emil Škoda a měl ji vystavenou ve své pracovně.

Slavným příběhem je i historie rodu Hrdličků. Karel Hrdlička stál za úspěchy Škody mezi světovými válkami, jeho syn Petr byl otcem projektu přelomového modelu v Favorit. Dohodl spolupráci s italským designérským studiem Bertone a v rekordním čase vyvinul zbrusu vůz. Jeho syn Martin je dnes jednou z hlavních postav vývojového týmu automobilky.

A další vitrínová „storka“ rozesměje fotbalisty. Málokdo totiž ví, že slavný fotbalista Milan Baroš se v jednom ze škodováckých aut narodil.

Ve velmi slavném modelu Škodě 1203 – tedy v sanitce. „Tohle auto vyvíjeli dvanáct let, když se konečně rozběhla jeho výroba, bylo už tak trochu zastaralé,“ říká Josef Vodička a fotky dokládají, že i tak bylo velmi úspěšné.

Stavěli se jako dodávky, valníky, jezdili jako sanitky, pohřební i poštovní voz auta atd.

A víte, jaké auto bylo v novodobé historii značky nejdražší? Škoda Fabia WRC.

Závodní verze fabie, kterou si tu lze také zblízka prohlédnout. Stála milion eur.

Historie značky

To už ale spěcháme do další místnosti, kterou otevírají kola vyrobená v "Laurince" a motocykl Slavia s motorem uprostřed rámu – tedy vůbec první tovární výrobky.

Takové kolo nebyla žádná laciná věc. Stálo 120 korun, běžný dělník si měsíčně vydělal 50 korun. Proto se například také vozu Voiturette vyrobilo jen asi 360 kusů. „Z továrny vyjelo 12 kusů za měsíc,“ doplňuje Josef Vodička.

Auta byla dlouho luxusní záležitostí. Poprvé pod cenou rodinného domu byl až vůz Škoda Popular typ 937 vyrobený v roce 1939, který stál 17 800 korun.

Mezitím procházíme mezi v párech vystavovanými historickými vozy, na kterých lze obdivovat vývojové linie. Chronologicky sestavená řada vozů značky ukazuje nejdůležitější milníky ve vývoji vozů v uplynulých desetiletích.

Největší atrakcí expozice je ovšem tak zvaný "autoregál", který ukazuje 20 mimořádných skvostů z klenotnice značky: hasičské vozy, závodní automobily, ale i mimořádně úspěšné typy.

Nejvíce pozornosti budí upíří vozidlo, prototyp vozu Škoda 110 Super Sport, typ 724, který si zahrál hlavní roli ve filmu Upír z Feratu. Tohoto auta se vyrobil jen jediný kus, byl v bílé barvě a pro účely filmu ho přestříkali načerno.

Jen škoda, že chybí ochozy, a třeba vozy v nejvyšších patrech „regálu“ už téměř není vidět.

V muzeu jsou k vidění také mediální instalace, interaktivní tabule pro vysvětlení exponátů a promítají tu film.

Zaujme také stůl, za kterým pracoval Václav Klement či moderní tvář Škody v podobě nejnovějšího konceptu Vision D. Děti nelze odtrhnout od interaktivního panelu, na kterém lze hrát škodovácké pexeso.

Restaurování

Třetí část muzea se točí kolem výroby a restaurování. Dozvíte se tu, jak se automobily z dob minulých za pomoci nejmodernějších prostředků restaurují.

Čtyři zdvihací plošiny ukazují vozy v různých stadiích restaurování. Od "nálezu ze stodoly" až po "klenot“.

„Občas se stane, že ještě nějaký skvost objeví, ale je toho méně a méně,“ říká průvodce Josef Vodička a dodává, že uvést takový exponát do původního stavu trvá rok a pracuje na tom nejméně osm lidí. Mnoho věcí si musí restaurátoři vyrábět sami - třeba speciální nářadí nebo i šrouby.

Michaela Bučková, článek vyšel v magazínu Můžeš