Blíží se éra aut bez řidiče? Auto se může významně změnit už za 10 let

Zatím se pro ně užívá označení autonomní vozidla. Výraz autonomní je známější ve spojení s politickými celky – autonomní státy jsou takové, které se řídí vlastními zákony.

Slovo autonomní má český ekvivalent ve slovech nezávislý nebo samovolný. V budoucnu tedy možná budeme jezdit nezávislými, plně automatickými či samovolnými auty. Anebo hezky česky robotickým vozy.

Cesta k autu bez řidiče je však ještě dlouhá. Takovou revoluci musí bezpečně zvládnout technika a vzniknou požadavky na nové zákony.

BMW, Audi, Ford nebo Volvo už svá autonomní auta ukázaly na elektronických výstavách.

Kdo sleduje vývoj aut v posledních letech, nemohl si nevšimnout, že auto je už dnes mnohem samostatnější než bývalo. Nebo jiným slovy: přebírá zodpovědnost za jízdu tehdy, když řidič selhává.

Elektronika umí auto správně brzdit díky ABS, nedovolí mu dostat se do smyku s pomocí ESP, asistent ho udržuje v jízdním pruhu a adaptivní tempomaty dokáží samy zabrzdit před překážkou. Samo si přitom cestou čte značky, přepíná mezi dálkovými a tlumenými světly, zapíná světla i stěrače. A samozřejmě také s malými zásahy řidiče automaticky zaparkuje.

Všechny tyto systémy využívají i autonomní auta. Na parkovištích u veletržních hal, kde výrobci telefonů a počítačů představují své nejnovější hity v podobě elektronických brýlí a chytrých hodinek vhodných k telefonování i surfování po internetu, jezdí auta bez řidičů. Krouží obloučky ve slalomu, upraví svou rychlost, když začne pršet nebo sněžit a snad i odjede k pumpě, když mu dochází benzin.

Něco jiného je však jezdit na uzavřené ploše, a vypustit takové autonomní auto do běžného provozu na dálnici D1 se spoustou uzavírek a kritických situací, které mají na svědomí neukáznění řidiči.

Z technického pohledu mají auta před sebou ještě miliony hodin testů, než vyjedou na silnici bez zásahů řidiče. Všechny senzory, radary, kamery a lasery mapující okolí auta musí pracovat na sto procent. U autonomního Mercedesu třídy S prý dojde každou hodinu k výměně tří set gigabytů dat.

Je docela pravděpodobné, že výrobci nevrhnou na silnice rovnou plnoautomatická auta, ale k tomuto stádiu se doberou postupnými kroky.

Už nyní lze hovořit o takzvané asistované jízdě. Neboli o řízení s podporou jmenovaných asistenční systémů.

Druhým krokem může být částečně automatizované ovládání vozu. Například v dopravní zácpě, při pomalém popojíždění a brzdění, přepne řidič auto na automatického pilota. Auto samo přidává plyn, brzdí a řídí. Řidiči však dohlíží na chování vozu a také právně zůstane za možné následky zodpovědný.

Chytřejší auta nechají řidičku nebo řidiče přečíst si za volantem knížku

Další etapa bude ve znamení vysoce automatizované jízdy. Auto pojede samo v mnoha situacích, nejen při pomalém řízení v zácpě. Řidič už nebude na auto dohlížet a v klidu si otevře knížku, přečte si e-maily nebo se podívá na film. Pokud to však bude nutné, nebo když bude řidič chtít, ovládání auta vezme opět do svých rukou.

Takové možnosti auto nabídne překvapivě brzy, jejich zavedení nemusí trvat ani deset let. Německý magazín Auto Motor und Sport odhaduje dokonce jejich nástup už okolo roku 2020.

Pro takové využívání auta už však budou nutné změny v zákonech. Dnes se podle legislativy řidič musí plně věnovat řízení.

Posledním krokem na cestě k autonomnímu autu bude patrně plně automatické ovládání. V takové situaci už si řidič sedne na zadní sedadlo a auto budou využívat i lidé s těžkým postižením, které jim dnes neumožňuje ani pomyslet na řidičský průkaz.

Řidič už totiž nebude řidičem, ale pasažérem. Bude to stejné, jakoby nastoupil do vlaku nebo autobusu. O jízdu se nebude vůbec starat, zadá jen cíl a vybere rychlou nebo ekologickou trasu.

Plně autonomní jízda bude zcela bez řidičových zásahů

Taková auta se podle německého magazínu nestanou realitou dříve než v roce 2030. Možná pro ně bude nutné postavit úplně nové silnice, s kterými si auto předá informace a jež je povedou.

Změní se i dnešní navigace, které jsou pro autonomní řízení nedostatečné. Pracují s odchylkou několika metrů. A to je na auto budoucnosti příliš velká vzdálenost.

Také po právní stránce čeká auta revoluce. Musí se jasně stanovit, kdo bude při robotnickém ježdění zodpovědný za kolize či přestupky.

Petr Buček

Čtěte také:

Auto a dům: symbióza začíná, elektromobil pohání myčku i televizi