Rid-e: zábavná i praktická motorka míří do výroby

V nevelké budově na okraji Velkého Meziříčí Ivo Kaštan a jeho malý tým ani ne deseti lidí ladí poslední detaily na stroji pro lidi s postižením. Speciální vozík s elektrickým pohonem dostal jméno Rid-e. „Podle zákonů se jedná o kolo s přídavným elektromotorem, který má výkon 800 wattů. Maximální rychlost je omezena na 25 km/h,“ vysvětluje Viera Kaštanová, manželka závodníka, konstruktéra a zároveň členka týmu připravujícího výrobu stroje, který má zpříjemnit a rozveselit život lidem na vozíku.

Bývalý závodník má v ústech fajfku a v klidné atmosféře vymýšlí vylepšení konstrukce zadní brzdy. Na otázku, jak ho napadlo sestrojit vozík Rid-e, odpovídá: „Věnoval jsem se rizikovému sportu, devětkrát jsem jel Dakar a nejen tam jsem viděl polámané páteře a jiná zranění. Motorky patří k mému životu a zabýval jsem se tím, jaké to je, když celý život jezdíte, a najednou po úrazu nemůžete.“

Pocit spojený s jízdou na jednostopém stroji je podle Iva Kaštana tak jedinečný, že se s ním nedá jednoduše rozloučit. „Vítr vám fouká do tváře a můžete si jen tak zajet, kam chcete. Nejen motorkáři jsou však v nebezpečí a myšlenku, aby se vám to nestalo, s sebou vozíte neustále.“

Při svých procházkách do trafiky pro tabák do fajfky Ivo Kaštan pravidelně potkával člověka na elektrickém vozíku. Jezdil tak pomalu, že to motorkáře zvyklého na vysoké rychlosti zaujalo. Začal přemýšlet o něčem rychlejším, robustním a stabilním, aby se s tím dalo vyjet na polní nebo lesní cestu.

Na svezení s těžkým závodním motocyklem Ivo Kaštan dnes už jen vzpomíná. Mnohem raději má malé motorky, které před více než 45 lety vyráběla Honda pod jménem Monkey (Opice). Dnes už je sice Honda pro evropský trh nevyrábí, její místo však nahradily repliky. Pohodlně se na nich jezdí po silnici i v terénu, a když je třeba, majitel ji celkem snadno poponese nebo naloží do auta. Rid-e vychází z elektrické verze populární malé motorky Dax.

Lehký, obratný a přitom ve srovnání s elektrickými vozíky rychlý stroj představuje Kaštanův vynález Rid-e. Vozíčkářům má zrychlit pohyb a působit radost. „Byl se s ním u nás projet kamarádův syn. Jeho táta mi pak říkal, že ho po pěti letech viděl znovu se smát,“ říká Ivo Kaštan. A svezení nabízí každému zájemci. Stačí napsat nebo zavolat do jeho velkomeziříčské dílny.

Rid-e je podle legislativy „kolo s přídavným pohonem“. Jezdit se s ním smí na silnicích, na cyklostezkách i po polní nebo lesní cestě. Kam může kolo, tam je možné vydat se také za řídítky tohoto speciálu pro vozíčkáře. Řidičský průkaz ani pojištění není zapotřebí. „Hodí se však pojištění zodpovědnosti za škodu třetím osobám, které je součástí například pojištění domácnosti,“ radí Viera Kaštanová.

Cyklistickou přilbu potřebují děti do 18 let, doporučit ji je však vhodné všem jezdcům na tomto stroji. Podle Iva Kaštana letos najde jeho vynález první stovku majitelů, a to z Česka i ze zahraničí.

Omezovač drží na uzdě maximální rychlost tříkolky. Kdo však chce jezdit rychleji než 25 km/h, může to vyzkoušet jeho jednoduchým odpojením. Rid-e zvládne podle konstruktéra i padesátikilometrovou rychlost. „Na veřejné komunikaci či cyklotrase však smí jen pětadvacítkou,“ říká Viera Kaštanová.

Konstrukce je velmi jednoduchá. Zadní část tvoří vozík od firmy Kury. Podle přání může dostat například terénní pláště z horského kola. Zkušební stroj, který Kaštanova firma ukázala redakci Můžeš, měl sportovní autosedačku. Má výborné boční vedení, které se hodí při ostřejších manévrech. Při těch je dobré nezapomínat, že model Rid-e je tříkolkou. Přesto je podle Iva Kaštana velmi stabilní. Bývalý závodník s ní najel přes tisíc kilometrů v nejrůznějším terénu a vydal se na ní třeba také na výlet po historickém centru Prahy.

Zájemce o velkomeziříčské vozítko bude moci vybírat mezi bubnovými a účinnějšími kotoučovými brzdami, volit bude možné typ sedadla i barvu stroje. Vozík je vpředu spojený s přední částí malého motocyklu s elektrickým pohonem. Elektromotor od belgického dovozce motorek je v předním kole, akumulátor sídlí pod sedačkou. Celý stroj lze rozpojit a vozík používat samostatně.

Dozadu za sedadlo je také možné naložit druhý, složený vozík. Většina majitelů asi bude na stroj Rid-e přesedat ze svého vozíku, a ne jej rozpojovat a spojovat.

Baterii lze dobíjet z běžné zásuvky. Nabití trvá okolo čtyř hodin. Plný akumulátor vystačí podle způsobu jízdy a náročnosti terénu i na 100 kilometrů. Záleží na zvolené baterce. Někomu bude stačit levnější, která tomuto speciálnímu stroji zajistí menší jízdní dosah.

Cena tohoto vozítka, které prý nemá ve světě obdoby, činí podle zvolené výbavy okolo 150 tisíc korun. „Na dvě třetiny ceny, na celou přední část použitou z motocyklu, je možné použít státní příspěvek na pořízení motorového vozidla,“ uvádí Ivo Kaštan. V takovém případě lze také požádat o vrácení DPH z této sumy. Pokud zájemce využije příspěvek (který pak 10 let však nesmí použít například na zakoupení běžného auta), přijde ho model Rid-e na padesát tisíc korun.

Autor tohoto článku vyzkoušel vozík  Rid-e při krátké projížďce v okolí dílny, kde se připravuje jeho výroba. Stroj působí robustním dojmem s velmi dobrým zpracováním. Plyn se ovládá stejně jako u motocyklu na pravé rukojeti, s pomocí páčky na levé straně se brzdí. Osmdesátikilogramový stroj je lehký, elektromotor rychle ukazuje svou sílu.

Kaštanův model Rid-e vozíčkáře zavede do míst, kam se kvůli svému postižení dlouho nepodívali. Například na celodenní výlet po cyklostezce. Přídavnou sedačku ani zastřešení svého vozítka Ivo Kaštan neplánuje. Výletníkům však na přání za sedadlo dodá uzamykatelný, voděodolný kufr, známý z motocyklů.

 Petr Buček, článek vyšel v magazínu Můžeš