Jak se změnilo auto pohledem řidiče s postižením

Historie ručního ovládání auta pro řidiče se zdravotním postižením se v Česku datuje od roku 1955. Tehdy s ním přišel konstruktér Mojmír Stránský. Mimo jiné se svým bratrem Františkem vymyslel motorovou tříkolku Velorex.

„Systém Stránský, jak se mu říkalo, byl zcela mechanický. Tvořila ho trubka, jíž procházel řetízek ovládající brzdu. Byla tam také takzvaná kosa, díky níž bylo možné vypínat spojku, další táhlo ovládalo plyn,“ popisuje historii ručního řízení v tehdejším Československu Josef Hurt. Tento konstruktér je na vozíku od roku 1965. V Týnci nad Labem pod svým jménem provozuje firmu, která se věnuje přestavbě vozů pro lidi s postižením.

Vývoj ručního ovládání

Díky mohutnému nástupu automatických převodovek, který přišel s přelomem tisíciletí, mají dnes nejrozšířenější systémy ručního ovládání jedno společné s tím původním od Mojmíra Stránského. Ovládání brzdy a plynu, jaké se montuje do aut v současnosti, funguje stejně jako tehdy mechanicky.

Elektronika přichází ke slovu až tehdy, když základní ruční ovládání nestačí. Například pokud handicapovaný přece jen chce používat auto s manuální převodovkou a potřebuje elektronické ovládání spojky nebo pokud využívá k ovládání plynu místo páky elektronický přídavný věnec na volantu či když potřebuje speciální ovladače blinkrů, světel a klaksonu.

„Ve srovnání s dnešním ručním ovládáním to tehdejší od pana Stránského fungovalo hodně ztěžka,“ vzpomíná Josef Hurt. Proto si on sám už okolo roku 1966 začal stavět vlastní ruční řízení. Podobný plně mechanický systém zahrnující ovládání spojky vyrábí jeho firma handicapovaným i dnes. Do roku 1989 Josef Hurt auta přestavoval kamarádům a známým, od 90. let systémy i s modernějšími elektronickými prvky vyrábí a montuje jeho firma.

80. léta minulého století patřila na tuzemských silnicích Škodě 105/120

Sláva automatickým převodovkám

Běžného řidiče bez handicapu asi ani nenapadne, jak velký průlom znamenal v posledních letech mohutný nástup automatického řazení rychlostních stupňů. „Více než 80 procent našich zákazníků používá automatickou převodovku,“ uvádí František Malina, ředitel firmy Josefa Hurta. Ještě v 90. letech přitom bezkonkurenčně vládly manuální převodovky. Dnes jsou automaty k mání pro velká i malá auta i k různým motorům. Platí to také pro u nás nejrozšířenější škodovky.

Další velkou revoluci u aut pro handicapované přinesl nástup nejrůznějších úprav pro nastupování. „Otočné sedačky nebo jeřábky pro nakládání vozíku, nic takového se dříve nedělalo,“ uvádí Josef Hurt. Nabídka těchto doplňků přišla se začátkem 90. let. Jeho firma nabízí jeřábky, otočné a výsuvné sedačky, přesedací desky a další doplňky vlastní konstrukce. Také další české firmy přišly se zajímavými nápady. Nejen v Evropě jsou dnes známé nájezdové plošiny firmy API CZ ze Slapů u Tábora, které dělají auta bezbariérovými.

Možností, jak auto upravit, je dnes celá řada. Hitem mezi vozíčkáři jsou také odsuvné zadní dveře, které usnadňují nakládání vozíku. K tomu lze namontovat i nakladač. „Například kvadruplegici si za volant dříve sednout nemohli. Díky těmto a dalším vymoženostem jsou z nich řidiči,“ vítá Josef Hurt.

K úpravci někdy přijede zákazník s krátkými horními končetinami a s nepohyblivýma nohama. I takovému řidiči lze upravit auto tak, aby mohl na silnici. Týnecká firma například obsloužila zákazníka-traktoristu, jenž přišel o nohu. I on se vrátil zpátky za volant a do práce na pole. A právě u takových případů je možné hledat největší pokrok, který přestavby aut pro handicapované udělaly v posledních desítkách let.

Ještě o kus dále jsou v bohatších zemích, například v Německu nebo Velké Británii, kde si někteří handicapovaní mohou častěji dovolit dražší úpravy aut, než je zvykem v Česku. Řidiči si například na vozíku najedou až za volant a mohou vyrazit. Ve firmě Josefa Hurta dnes tvoří polovinu zakázek ruční řízení a druhá půlka připadá na různé další pomůcky nutné k přesedání či naložení vozíku.

Na konci 80. let přišla do výroby Škoda Favorit

Přibylo typů karoserie

„Na konci 80. let jste si mohli vybírat z pár typů aut. Dnes nabízí každá značka stále více modelových řad, na čemž vydělají i lidé s postižením,“ míní Josef Hurt. Příkladem může být domácí Škoda. Před 30 lety vyráběla Škodu Favorit a kombíka jménem Forman. Dnes showroomy mladoboleslavské značky prodávají modely Citigo, Fabia, Rapid, Yeti, Octavia, Superb a Kodiaq. Většinu z nich v několika karosářských verzích, celkem 12 různých variant.

Zatímco kompletní nabídka vozů všech značek čítala před rokem 1989 okolo desítky aut, dnes jich v tuzemských prodejnách stojí několik set. Vybírat lze mezi kombíky a krátkými auty, v nabídce jsou velkoprostorové vozy i SUV. Široká paleta aut různých typů představuje další velkou výhodu pro handicapované. Mohou si vybrat přesně takové auto, jaké jim vyhovuje. A když něco překáží, pomohou speciální pomůcky. I do vysokého SUV vozíčkář nastoupí.

Jedno se však nezměnilo: stejně jako před 30 lety i dnes tuzemští handicapovaní řidiči kupují nejčastěji škodovky.

Škoda 1203 byla do roku 1989 prakticky jedinou osobní dodávkou na trhu

Wartburg a roomster

Když automobilky vyvíjejí auto, na lidi s handicapem při tom moc nemyslí. Jejich zákazníkem je ve valné většině případů člověk volně pohyblivý. Přesto občas přijdou s vozem, který se postiženým hodí více než ostatní vozidla.

Trochu výjimečné postavení měl v dobách socialismu wartburg. Používal takzvanou volnoběžku, která nevyžadovala při přeřazování rychlostních stupňů mačkání spojkového pedálu. Stačilo ubrat plyn. Lidem, kteří nemohou pohybovat dolními končetinami, se to náramně hodilo. „Ještě loni k nám přijel zákazník, který jezdil wartburgem,“ vzpomíná František Malina, ředitel úpravce z Týnce nad Labem.

V posledních letech plnila roli auta vhodného pro handicapované Škoda Roomster. „Je velká škoda, že její výroba skončila. To bylo auto, které lidé s postižením hodně kupovali. Nebylo drahé, mělo hodně prostoru, velký kufr a samostatná posuvná i vyjímatelná sedadla ve druhé řadě. Vejde se do něj i velký elektrický vozík,“ říká majitel firmy Josef Hurt. Konstruktér z Týnce nad Labem na konci 80. let působil v technické komisi svazu invalidů, který sídlil v pražském Karlíně. Vzpomíná, že v té době se ročně v celém Československu přestavovalo 500 aut pro potřeby handicapovaných. Dnes se o tři stovky zákazníků z Česka postará jen jeho firma. „Postižených bylo tehdy stejně jako dnes, ale autem jezdilo výrazně méně lidí,“ říká Josef Hurt.

Podpora a budoucnost

Za posledních třicet let se zlepšila podpora pro ty, kteří auto potřebují. „Ale prodloužení lhůty, na kterou příspěvek handicapovaní získávají, z pěti na deset let, je spíše krok zpět,“ myslí si František Malina. Kvůli byznysu hodně cestuje po světě, takže zná poměry i jinde, a příspěvky na úpravu auta a až 200 tisíc korun na jeho koupi považuje ve srovnání s jinými státy za velmi dobré. „V některých západoevropských zemích je to ještě lepší. Ale třeba v Polsku nebo ještě dále na východ jsou na tom handicapovaní hůře,“ uvádí.

Pomalu ale jistě se také chystá éra autonomních aut, která budou jezdit bez zásahů řidiče. To by mohlo představovat pro lidi s postižením další revoluci. „Dříve jsem jezdil hodně rád, dnes mě to baví méně, takže se těším na auta, která už řidiče potřebovat nebudou,“ konstatuje Josef Hurt. Auto bez řidiče pustí za volant i lidi s dalšími handicapy, kteří dnes řídit nemohou.

Ruční ovládání nebude zapotřebí, ale pro úpravce aut to neznamená konec. „Budeme vymýšlet nové způsoby, jak lidi dostat do auta, jak jim usnadnit nastupování,“ uzavírá Josef Hurt.

Petr Buček

Článek vznikl pro magazín Můžeš a projekt Auta bez bariér, který radí handicapovaným při koupi auta.