Test Škody Yeti 2.0 TDI: praktické SUV, ale menší než kombík

Prohlédni fotky

 

 

Ačkoliv reklama na novou škodovku představuje yetiho uprostřed lesa, valná většina jeho majitelů s ním bude jezdit po silnici. A mohou si být jisti, že je vůz se jménem sněžného muže nezklame.

Potvrdilo to více než tisíc kilometrů za volantem Škody Yeti 2.0 TDI. Redakce AutemBezpečně.cz vyzkoušela jeho prostřední výkonovou variantu se 103 kW (140 koní).

Škodovka už pár let staví auta po vzoru Volkswagenu. Velmi dobrou techniku kombinuje s precizním zpracováním a výsledkem je útulné auto, které se výborně ovládá. Yeti není výjimkou.

"Kdo chce výhodné auto ze skupiny Volkswagen, měl by vědět, že nemá kupovat volkswageny. Stejnou techniku a kvalitu nabízejí koncernové produkty z České republiky," napsal na adresu yetiho německý týdeník Der Spiegel.

Pryč jsou doby, kdy auto se zvýšenou karoserií automaticky znamenalo nepříjemné náklony v zatáčkách. Nová SUV, mezi něž yeti patří, se řídí stejně příjemně jako běžná nízká auta. Naproti těm však nabízejí vyšší sezení.

Yeti není na délku žádným obrem. S parametrem 4,2 metru si nenárokuje moc parkovacího místa. Je dokonce o necelé dva centimetry kratší než Fabia Combi a o zhruba stejný kousek delší než roomster.

Velký, nebo malý?

V interiéru je strop vysoko nad hlavou a člověk by chtěl vstát a projít se, třeba jako v jednoprostorovém minivanu, ale například při přelézání z přední části kabiny dozadu k dětem brání v pohybu středový tunel.

Zvenku se vůz jeví ještě vyšší díky střešním ližinám, které by snad ani mít nemusel. Při vyšší rychlosti se od střechy ozývá hvízdání a také estetická stránka plastových kolejí na střeše může být pro někoho nepřijatelná.

S roomsterem pojí yetiho praktická druhá řada samostatných a vyjímatelných sedadel. V prostoru pro nakládání zavazadel však roomster vítězí.

Kufr yetiho má objem 405 až 510 litrů podle polohy zadních posuvných sedadel. Údaje platí pro auto bez rezervy se sadou na opravu propíchnutého kola pro nouzové dojetí. Za rezervu se u yetiho připlácí 1750 korun a objem kufru s ní klesá.

Kdo jezdí kombíkem velikosti octavie nebo velkoprostorovým autem, jako je Renault Scénic, najde v yetim méně místa. Na zadních sedadlech zaručuje yeti v oblasti nohou dost pohodlí.

Vzadu lze posouvat krajní sedadla o notný kus dopředu, a tím zvětšit zavazadlový prostor. Prostřední sedadlo zůstává na místě, stejně jako u obou sousedů u něj je možné o nějaký stupeň sklopit opěradlo, a třeba tak změnit při dlouhé jízdě cestovní polohu.

Všechna sedadla vzadu lze individuálně vyjímat, a tím přizpůsobit interiér okamžitým potřebám. Samotné vyjmutí sedačky a opětovné připojení je snadné a intuitivní, není k tomu nutno studovat návod.

Za volantem a na sedadle spolujezdce se v SUV od Škodovky mísí pocity z octavií a fabie. S nejmenší škodovkou pojí yetiho docela malá boční okna i nízké čelní sklo. Pohodlí, palubní deska a jízda samotná připomíná větší octavii.

Redakce AutemBezpečně.cz vyzkoušela Škodu Yeti s turbodieselovým motorem s výkonem 140 koní. Automobilka jej spojuje výhradně s pohonem všech kol.

Ačkoliv motor dostal modernější technologii Common-Rail, s jeho předchůdci označovanými zkratkou PD jej stále pojí hlučnějších chod. Mnozí konkurenti dnes umí dělat turbodieselová auta tišší. Také záběr turba se projeví výkonovým skokem, což trochu narušuje plynulou jízdu.

Na druhou stranu testovaný vůz mohl řidiči vždy zaručit úsporné cestování. Po 1200 najetých kilometrech ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 6,9 litru nafty na 100 kilometrů. Asi polovinu testu přitom yeti absolvoval na německých dálnicích, kde některé úseky absolvoval rychlostí až 180 km/h.

Podle údajů automobilky činí průměrná spotřeba 6,1 litru.

Rozdělení pohonu mezi všechna kola zajišťuje jako obvykle u škodovek mezinápravová spojka Haldex. Díky pohonu všech kol se tak yeti bezpečně rozjede na sněhu a překoná lehký terén. Haldex rozděluje sílu motoru podle potřeby mezi přední a zadní nápravou.

Mimo silnice pomáhá jízdě tlačítko off-road. Po jeho zmáčknutí se motor a asistenční systémy přizpůsobí pomalému plížení přes nerovnosti. V takové situaci vůz hlídá každý metr a za volantem je cítit, jak si přiřazuje a odpojuje zadní nápravu, aby sjezd byl co nejbezpečnější.

Součástí terénní výbavy je i tak zvaný rozjezdový asistent. Ten přijde vhod také při každodenních rozjezdech do kopce. Řidič nemusí zatahovat ruční brzdu, protože auto po dvě vteřiny automaticky brzdí samo. Osoba za volantem má dost času, aby se plynule rozjela.

"Jezdí příjemně a bezpečně jako normální limuzína a v případě potřeby nabízí výhody terénního vozu," takto zní výsledek testu yetiho na německém portálu 4wheelfun, který se zaměřuje na auta označkovaná jako SUV.  

Který yeti prorazí

Široká nabídka motorů a verzí dělá z yetiho auto pro různé účely. Velký zájem se očekává o základní verzi s přeplňovaným motorem 1.2 TSI, jenž má příznivou cenovku 360 tisíc korun a pohon pouze předních kol. Takové auto může být alternativou pro řidiče nebo řidičku hledající stylovku do města, ale i mimo něj. Oproti fabiím nabízí vyšší sezení a lepší přehled o městském provozu. A k tomu variabilní prostor pro zavazadla.

S benzinovým motorem 1.8 TSI nebo turbodieselem 2.0 TDI stojí yeti už okolo půl milionu korun. Přesednou do něj někteří zákazníci, kteří volili octavie a podobné vozy. Která Škoda Yeti více zaujme kupující, ukáže čas.


Petr Buček, Martin Urban

Pramen: Škoda Auto