Mikrospánek si nevybírá, za volantem může přepadnout každého

„Mikrospánek nepřichází jen tak z ničeho, u všech řidičů se ohlašuje podobným způsobem,“ říká Marion Seidenbergerová, psycholožka vedoucí studii o mikrospánku.

Výzkumníci sledovali 59 řidičů, které nechali kroužit v noci po stejné trase v jejich vlastních autech. Pohyby, grimasy a další projevy mužů a žen za volantem sledovaly kamery a další přístroje.

Technika zaznamenala, jakou cestou u sledovaných osob dostavila únava. A přišlo první překvapení: všichni respondenti reagovali na dlouhou jízdu v nočních hodinách stejně.

Kamery prozradily, že se chování řidičů měnilo v půlhodinových intervalech. Nejdříve přišlo na řadu zívání doprovázené náklony a otáčením hlavy.

Přidávala se samomluva a pozpěvování, horní část těla se posouvala v sedadle nahoru a dolů. Ruce ztrácely klid a nervózně poklepávaly nebo měnily polohu na volantu. To byla fáze aktivit.

Druhá půlhodina se nesla v duchu pravého opaku: Pohyby, zpěv a další projevy ustávají, dochází až ke strnutí. Řidič se prakticky nehýbe, nemluví.

Tato fáze trvala opět zhruba 30 minut a poté ji vystřídala znovu „pohybová“ etapa.

„Testovací řidiči tímto způsobem vzdorovali rostoucí únavě,“ uvádí Gerhard Klösch z institutu ISWF, který zkoumá lidský spánek a podílel se na rakouské studii.

Když se klidná, ustrnulá fáze prodlouží a náhle ji vystřídají projevy spojené s rychlými pohyby, je na místě vyhlásit podle autorů studie poplach. Pravděpodobnost usnutí rychle stoupá.

Jedna skupina jela bez odpočinku a měla problémy

Rakouští autoři studie rozdělili šest desítek zkušebních řidičů na dvě skupiny. Jedna polovina během nočního testu nezastavila a pokračovala v cestě. Ostatní dostali po půldruhé hodině cesty možnost půlhodinového odpočinku na parkovišti.

Většina odpočívajících byla z řízení vyčerpaná a i vzhledem k noční hodině rychle usnula. První zajímavostí je skutečnost, že asi deset procent z nich propadlo do hlubokého spánku.

„Člověk obvykle usne po několika minutách, ale hluboký spánek se poté dostavuje nejdříve za půl hodiny,“ říká spánkový expert Gerhard Klösch. To už však zkušební řidiči museli zase vstávat.

Rychlé usnutí většiny řidičů a hluboký spánek zjištěný u některých z nich ukazuje na to, že řízení lidské tělo citelně zatěžuje. A jakmile k tomu dostane příležitost, začne hluboce relaxovat.

Další porovnání obou skupin přineslo očekávané zjištění: Řidiči s půlhodinovou přestávkou k odpočinku byli na konci cesty méně unavení a oplývali lepší náladou.

Test probíhal mezi 22 hodinou večerní a končil v pět ráno. Obě skupiny byly za volantem svých vozů po celou dobu mezi druhou a čtvrtou po půlnoci, kdy chce lidský organismus nejvíce odpočívat a řidiči čelí největší hrozbě mikrospánku.

Neodpočatí řidiči přehlížejí značky

Řidiči kroužící po testovací trase bez odpočinku vnímali dění na silnici a okolo ní mnohem hůře. Vždy se na několik kol na kraji vozovky objevily nové dopravní značky. Zatímco odpočatí řidiči je bez obtíží zaregistrovali, jejich kolegové jedoucí bez pauzy na tom byli hůře - 16 procent z nich si dopravního značení nevšimlo.

Také naměřená reakční doba na různé překážky byla u znavených řidičů delší. „U delších nočních cest může proto docházet k masivním a nebezpečným problémům s vnímáním,“ upozorňuje psycholožka Marion Seidenbergerová.

Test schopnosti nočního řízení odhalil i rozdíly mezi muži a ženami. Ženy označily noční jízdu za náročnější než muži. Řidiči měli větší problémy s dodržováním rychlostního limitu 70 km/h, ženám více než mužům nevyhovovala monotónně ubíhající silnice.

Pouze čtyři procenta žen uvedly, že rády jezdí v noci. Kdežto u mužů stejně odpověděla téměř polovina (42 %).

60 procent účastníků testu si vzpomnělo, že už v minulosti z pozice spolujezdce nařkli řidiče z únavy. „Tady je na místě ještě větší kuráž,“ radí Marion Seidenbergerová. Spolujezdci by měli řidiče bezpodmínečně na únavu upozornit.

(buč)

Jak úspěšně čelit únavě spojené s nočním cestováním

Podle rakouského autoklubu z praktické studie zaměřené na mikrospánek vyplývá především skutečnost, že vůči mikrospánku není nikdo imunní.

A proto radí: Přestávky je při dlouhých cestách nutné plánovat už dopředu. Není dobré čekat až na chvíli, kdy se dostaví únava. Naplánované pauzy je zapotřebí rozhodně dodržovat.

Každý by měl před dlouhou noční cestou správně odhadnout, jakým je typem člověka - jestli mu nevadí noční bdění. Podle toho je dobré naplánovat cestu.

I několik dní před cestou je důležitý dostatečný spánek bez časného ranního probouzení a nejlépe s ulehnutím o hodinu dříve než obvykle.

ÖAMTC uvádí, že řidič nastupující cestu po 17 hodinách bdění podstupuje obzvlášť velké riziko.

Důležité je také sebepozorování během dlouhých nočních jízd. Jakmile si řidič uvědomí, že ho jeho myšleny podivně „odnášejí“ někam daleko a nepamatuje si třeba kus právě ujeté trasy, měl by co nejdříve zastavit.

Blížící se mikrospánek signalizují také neklidné sezení, časté posouvání zad v sedadle, neklidné ruce, pohybování hlavou do stran. Tuto „hyperaktivitu“ za volantem poté obvykle střídá strnulé a takřka nehybné sezení. Příznakem velké únavy je i změna nálady k horšímu.

V boji s únavou pomůže zapnuté rádio nebo konverzace se spolujezdcem. „Ale pozor, to nefunguje neomezeně dlouho. Pomůže to jen na nějakou chvíli,“ varuje psycholožka Marion Seidenbergerová.

Nejlepší je proto pravidelně nanejvýš po dvou hodinách noční jízdy zastavit, na několik desítek minut usnout nebo alespoň podřimovat.

Kdo si však naplánoval krátkou přestávku, neměl by spát déle než 20 minut. Poté hrozí nástup hlubokého spánku.

(buč)  

Čtěte také:

Největším nepřítelem řidiče je únava. Jak se s ní poprat?

Stromy podél vozovek – zelené kladivo na piráty silnic