Test Fordu Grand C-Max 1,6 TDCi: ve znamení praktických dveří a sedadel

Prohlédni fotky

 

 

Už čtyři velkoprostorová auta nabízí německá odnož amerického koncernu Ford. Největší Galaxy (dlouhý 4,82 m) a velmi oblíbený S-Max (4,77 m) mají už několik měsíců dvojici menších sourozenců C-Max (4,28 a 4,52 m).

Testem prošla delší verze s označením Grand C-Max s dieselovým motorem 1,6 TDCi s výkonem 115 koní.

Zepředu jako by delší Grand C-Max vypadnul z oka svému kratšímu sourozenci. Ze strany a především zezadu je však mnohé jinak. Na tvary zádě je zapotřebí si zvyknout.

Zadní dveře jsou posuvné, víko kufru na přání pohánějí elektromotorky

Hitem delší verze C-Maxe jsou posuvné zadní dveře. Parkování v úzkých garážích nebo na těsno k jiným autům před supermarketem je díky jim mnohem jednodušší.

Stačí pár decimetrů od vedle zaparkovaného vozu a děti pohodlně nasednou do zadních lavic. Nehrozí ani podřené plechy sousedního auta, když dítě vší silou otevře dveře a nedbá okolí.

Otvor po odsunutých dveřích je navíc hodně velký a nastupování a vystupování je hračkou. Zvláště když se dveře testovaného fordu pohybovaly po svých kolejničkách jako po másle.

Poznámka:  červenec 2011

Komplikace při parkování

Posuvné dveře usnadňují nastupování v úzkých odstupech, ale C-Max má při manipulaci na malém prostoru také své stinné stránky.

Jeho rejd neboli poloměr otáčení je o něco větší, než bývá u vozů této třídy zvykem. V některých situacích, kdy je zapotřebí auto otočit na malém prostoru, tak nezbývá než vícekrát přeřadit mezi jedničkou a zpátečkou a popojíždět.

Z Fordu Grand C-Max navíc není dobrý výhled, a orientace na malém prostoru je proto horší.

Možná i z tohoto důvodu vybavil dovozce Fordů testovaný vůz předními i zadními senzory v náraznících s parkovacím asistentem, který sám navede auto do mezery v řadě stojících aut (od 23 900 korun) a také zadní kamerou (7900 Kč).

Silnou stránkou Fordu Grand C-Max jsou naproti tomu sedadla. Přední dvojice je tužší s příjemným bočním vedením.

Velkou zajímavostí druhé řady složené ze tří samostatných sedadel je skládání s možností ukrytí užšího prostředního dílu.

Když prostřední sedadlo není zapotřebí - a to většinou nebývá v permanenci - lze jej jednoduše sklopit, následně otevřít sedák jednoho z krajních sedadel a schovat jej do této schránky.

Rázem má rodinný ford uličku vedoucí buď do kufru, nebo ke třetí řadě sedadel (za příplatek 18 500 korun).

Děti uličkou lehce proběhnou k šestému a sedmému sedadlu, v zimě lze mezeru využít k prostrčení lyží.

Zadní partie se vyznačuje velkým oknem a designem, který se nemusí každému líbit

Třetí řada sedadel, jak už to u těchto kompaktních minivanů bývá zvykem, nenabízí svezení průměrně vzrostlým dospělým osobám.

Místa nad hlavou je tu dost, kolena jsou však nepohodlně vysoko, prostor před nimi lze vyvažovat posouváním druhé řady sedadel. Tam však logicky místo ubývá, když ve třetí řadě přibývá, a naopak.

Asi pětisetlitrový kufr testovaného vozu nebyl díky přítomnosti šestého a sedmého sedadla kdovíjak velký. Zadní otvor v karoserii nového fordu je navíc docela úzký.

Pokud rodina potřebuje co největší prostor pro zavazadla, nesmí přikoupit dvě sedadla třetí řady.

Pramen: AutemBezpečně.cz

Palubní deska rodinného fordu je stejná jako u menšího C-Maxe

Kosmická palubní deska a automatický kufr

Kdo má rád hi-fi věže plné ovladačů a tlačítek, přijde si za volantem Fordu C-Max na své. Palubní deska působí až kosmickým dojmem, je hodně členitá.

Testovaný vůz dostal ve výrobě řadu nadstandardních doplňků. Oranžová světýlka ve zpětných zrcátcích varovala na předjíždějící auta, která se na pár vteřin ocitají mimo dohled řidiče v tak zvaném mrtvém úhlu (součástí paketu dalších doplňků za 26 tisíc korun).

Uvnitř testovaného vozu byla zásuvka na klasickou zástrčku s napětím 230 Voltů. Ta je součástí paketu Family, za který se připlácí 13 500 korun. Jeho hlavní částí jsou však dveře kufru s elektrickým otvíráním a zavíráním.

Tato automatika pátých dveří se hodí vždy, když má řidič plné ruce například tašek. Na dálku se víko otevře a nakládání je snazší.

Naopak může být pro leckoho čekání na otevření kufru zdlouhavé, když se chce dostat k zavazadlům rychle.

Dieselový motor jako v peugeotech a citroënech

Ford už několik let odebírá do svých vozů dieselové motory od koncernu PSA, který vyrábí peugeoty a citroëny.

Testovaný vůz dostal šestnáctistovku s výkonem 115 koní. Během asi šesti stovek testovacích kilometrů se projevila jako svižný a dostatečný pohon pro Grand C-Maxe.

Jeho minusem je výkonová prodleva, která trvá asi do 1600 otáček, než zabere turbo.

Spotřeba tohoto tichého agregátu se během testu pohybovala okolo 5,5 až šesti litrů při plynulé jízdě na okreskách.

Ve městě a na dálnici stoupala k sedmi litrům nafty na 100 kilometrů.

Podvozek testovaného fordu zvládal velmi dobře i pražské nerovné silnice, neprotestoval ani na „kočičích hlavách“.

Mezi klady patří také spolehlivý podvozek, který se chová v zatáčkách bezpečně.

Petr Buček

Pramen: Ford

Čtěte také:

Test Fordu C-Max 1,6 EcoBoost: rodinné auto mrštné jako ještěrka

Test omlazeného Citroënu Grand C4 Picasso 1,6 e-HDi: ve znamení výhledu a prostoru

Test Volkswagenu Touran 1,6 TDI: šmrncovní kvádr na kolech

Test Peugeotu 5008 1,6 THP: rodinný rychlík za půl milionu

Test Renaultu Grand Scénic 2.0 dCi: stěhovák s maturitou