Ve švýcarském Zermattu už elektrická auta jezdí 50 let

Prohlédni fotky

 

 

Täsch – konečná. Tedy aspoň pro ty, kteří sem přijeli autem. Nezbývá než zajet do podzemních garáží, naložit bagáž na letištní vozík a přesednout na vlak do pět kilometrů vzdáleného do Zermattu.

Tady totiž jezdí od roku 1961 jen auta na elektrický pohon. Místní si o tom rozhodli v referendu. A pak to ještě dvakrát posvětili: v roce 1972 a 1986.

Ale i počet elektroaut je omezený a na koupi je třeba na ně získat povolení od radnice. „To většinou dostávají jen hotely, restaurace či živnostníci,“ říká Edith Zweifelová z turistické kanceláře v Zermattu.

Elektroauta si samozřejmě musely pořídit supermarkety, lyžaře k lanovkám vozí elektroautobusy jezdící na dvou trasách, po městě se šine kropicí vůz na baterii, mají je i policisté.

„Když turisté vidí naše policejní auta, začnou se smát,“ dodává Edith. Celkem tu jezdí asi 500 elektroaut, 40 z nich jsou taxíky.

Podívejte se na speciální auta v ulicích Zermattu

Maximální povolená rychlost je 20 km/h. Nabíjet se musí každý den a jedno nabití stojí od 2 do 5 švýcarských franků.

Klasické auto sem pustí jen ve výjimečných případech. Například když se sem Edith stěhovala z Curychu, jinak sem dostat vybavení bytu nebylo možné. Mohou sem také sanitky, hasiči…

Ale když tady Snow, český časopis o lyžování, organizoval testy lyží, musel si všechny nechat převést elektrotaxíkem. „A to jsme vezli asi 60 párů lyží,“ říká jeden z organizátorů Radek Holub.  

Zvykli si i turisté. Na ně a jejich bagáž u vlaku čekají tiché hotelové elektrotaxíky. Jsou menší než normální auta a ani s designem díru do světa neudělají. Takové trochu nafouknuté golfové vozíky. 

„Je to tak schválně, mají se od ostatních aut lišit,“ vysvětluje Edith Zweifelová a dodává, že obměnu vozového parku za modernější a nyní už dostupná elektroauta tady nikdo neplánuje.

Auta s názvem Jumbolino nebo Stimbo se totiž vyrábějí přímo v Zermattu. A to v rodinné dílně Stefana Imbodena. Jejich cena se pohybuje od 70 000 do 200 000 franků. A jejich výroba obvykle trvá dva až osm měsíců.

Dopravní prostředky v Zermattu zajišťoval už jeho otec. Vyráběl kočáry, které se zapřahávaly za koně.

POLICEJNÍ AUTA V ZERMATTU, TAXÍKY I SKIBUSY UVIDÍTE ZDE

Místní si na elektrodopravu zvykli. Byty se většinou prodávají nebo pronajímají i s nábytkem. Co je nutné nakoupit, se vždy pečlivě promýšlí. 

Majitelé aut parkují v okolních městech, daří se tu i společnosti Mobility. Ta sdružuje lidi, kteří si nekupují auta, ale když je potřebují, mohou si je pronajmout.

Autem se nejezdí ani po dalších švýcarských městech, například po Saas Fee, Riederalpu, Bettmeralpu…

Čtěte také:

Kde se naučit bezpečnému řízení? Za polárním kruhem v Laponsku 

Po lávě, pískem, řekami a přes balvany. O cestování pustým vnitrozemím Islandu s Janem Suchardou

Autem jinak. Bahrajn očima české řidičky

Příhoda z dovolené: most zmizel, auta a lidi převáželi na náklaďácích