Muzeum dopravy v Lucernu: hra a cestování vším možným pro malé i velké

Muzeum má čtyři hlavní části – vlakovou, automobilovou, lodní a leteckou. V zemi helvétského kříže jsou totiž pyšní na svůj dopravní systém.

Dálniční síť křižuje celou zemi, tunel střídá tunel, což platí také pro vyhlášené železniční tratě vedoucí napříč alpskými vrcholy. Po velkých jezerech plují sto let staré parníky. 

To vše si návštěvníci muzea v Lucernu mohou vyzkoušet na vlastní kůži. Moderní muzeum je interaktivní, neustále malé i velké zájemce o dopravu vtahuje do hry. 

Už jste někdy řídili vlak? V Lucernu si to vyzkoušíte. Právě jedeme tunelem...

Prohlídka začíná mezi historickým vlaky, zubačkami a tramvajemi. Projdete útrobami elektrické lokomotivy a poté si pohladíte slona a krokodýla. Že to zní v ráji vlaků divně?

Stojí tu parní lokomotiva Slon. Toto monstrum na kolech dostalo jméno podle kolosu mezi zvířaty. Kousek od ní stojí Krokodýl. 

Je elegantnější a díky elektrickému pohonu také čistější než slon. Lokomotivu Krokodýl považují Švýcaři za jeden ze svých vrcholů strojírenské estetiky. 

Vlaky si prohlédnete zvenku a mnohé také zevnitř, dostanete se do útrob lokomotiv a ocitnete se také pod těmito mnohatunovými kolosy. To když si lehnete na speciální vozík, se kterým mezi kolejemi zajedete pod mašinu. 

Anebo jinde v železniční hale projdete opravárenským tunelem pod obřím strojem.

Nebo si rovnou vyzkoušíte, jaké to je vlak řídit. K tomu jsou určené tři kabiny. Po usednutí na místo mašinfíry si vyberete, kterou trasu pojedete. 

Můžete třeba vyrazit Berninou Expresem do výšky přes 2000 metrů nad mořem. Na plátně se před vámi promítá trasa a instrukce, jakou rychlostí můžete jet. 

Pákou po pravé ruce přidáváte plyn nebo brzdíte. Někteří tatínci se do toho tak zaberou, že je děti musí přemlouvat k pokračování prohlídky muzea.

Auta hrají divadlo

Další budova patří autům. Její nejzajímavější částí je Automobilové „divadlo“. 

Na jedné straně je hlediště pro diváky s hlasovacím zařízením jako v parlamentu. Proti nim se od země až ke stropu tyčí ohromný regál s 80 historicky zajímavými vozidly – od kočárů, přes bicykly až po auta. Jejich rok výroby se pohybuje od roku 1860 do 2005. 

Nechybí mezi nimi ani český zástupce. Je jím Tatra 77 s aerodynamickou zádí. 

Regál s auty mají mnohá muzea. Tady však vystavené exponáty hrají divadlo.

Divadlo začíná každou půlhodinu, kdy dává průvodkyně divákům vybrat z několik vozidel. Návštěvnický parlament hlasuje a vybírá některý z unikátů, který speciální výtah přiveze na pódium. Tady se auto představuje ze všech stran, na plátně běží doprovodný film. 

Malé děti si mohou kdykoliv odskočit ke stojanům a zahrát si na dotykové obrazovce pexeso. Větší návštěvníci si třeba zkusí vyplnit elektronický dotazník, aby zjistili, jaká profese kolem aut se pro ně hodí. 

Někomu se po zodpovězení třiceti otázek objeví doporučení, aby se zajímal o místo na dílně. Jiný se hodí na prodejce aut.

Musíte přistát s helikoptérou

Další hala přesune návštěvníka do oblak. Speciální simulátor nabízí tříminutový letecký zážitek, jaký na vlastní kůži prožijí jen piloti bojových letadel nebo akrobatických letounů. 

Návštěvníci opět mohou prozkoumat vystavené exponáty i zevnitř. Procházet se lze velkým dopravním letadlem, usednout je však také možné za knipl sportovního letounu.

Anebo vyzkoušíte další ze simulátorů. Ocitnete se v roli pilota helikoptéry a za úkol máte odletět a přistát na vrcholu Pilatus, který trůní nad Lucernem.

Lyžování dříve a nyní. Jedna část muzea se věnuje lanovkám a vlekům.

Hala věnovaná lodím připomíná, že tento dopravní prostředek je praotcem ostatních dnešních konkurentů pohybujících se po souši nebo ve vzduchu. 

Dětské návštěvníky ohromí modely lodí nebo vrtných plošin. Kdo k muzeum přijel parníkem, dozví se tady více o jejich téměř dvě století dlouhé historii. 

O patro výše sídlí expozice věnovaná lanovkám. K vidění jsou pionýrská přibližovadla pocházející z doby, kdy dámy ještě lyžovaly v sukních.

Jak se do lucernského muzea dostat? Leží na břehu jezera, před budovou je parkoviště, přístav a kousek vedle nádraží…

Petr Buček, text uveřejňuje také portál iHNed.cz

Čtěte také:

Muzeum škodovek láká na zajímavé příběhy